Počínaje minulým týdnem se na kampusu UCL rozběhla předvolební kampaň a zároveň započaly ve velkém valné hromady studentských spolků, kde se taktéž volí představenstva.
Studentská unie je orgán sestávající ze studentů příslušné školy, který zajišťuje některé služby na její půdě – provoz bufetu, dohled nad studentskými spolky, řešení stížností ohledně výuky a podobně. Vzhledem k tomu, že UCL má zhruba 23 000 studentů, je jasné, kampaň bude probíhat ve velkém. Proto se snad po celém kampusu rozvěsily letáčky usměvavých kluků a holek, kteří se snažili ulovit hlasy voličů na nejrůznější sliby. V programech se zmiňuje ledacos – od vybudování nové kantýny na kampusu až po návrat Elvise. Letošním hitem byla London Living Wage neboli speciální minimální mzda pro Londýn (vyšší než ve zbytku království vzhledem k vyšším životním nákladům), za jejíž neimplementaci na UCL byl rektor Malcolm Grant dost kritizován (později vydala jeho kancelář prohlášení, ve kterém byly popřeny některé aspekty, o které si kritici opírali). Krom toho nezapomínali kandidáti připisovat ke svým předvolebním slibům jména těch, kteří je podporují. Jedná se o alespoň trochu vlivné osoby z řad studentů, často předsedy různých studentských spolků nebo přímo někoho z unie.
Hlasovalo se online pomocí studentských účtů od pondělí do pátku a již dnes jsou známy výsledky. Sice mě zklamalo, že někteří moji favoriti nebyli zvoleni, na druhou stranu vždycky může být hůř, takže jsem byla ráda alespoň za těch pár jmen, které v příštím akademickém roce povedou unii.
Ti, kteří měli to štěstí a byli zvoleni zástupci na plný úvazek, se mohou těšit na bohaté stipendium v hodnotě 25 000 liber za rok, nicméně musejí být na škole k dispozici i přes velké letní prázdniny. Zástupci na částečný úvazek takovouto povinnost nemají, nicméně také nepobírají stipendium. V každém případě se ovšem jedná o zajímavý bod do životopisu.
Valné hromady, které si pořádají jednotlivé studentské spolky, nemají samozřejmě takové masivní ohlasy, nicméně se také jedná o lukrativní pozice, které mohou vylepšit životopis. Pokud se student angažoval jako předseda, tajemník, pokladník nebo jiný člen představenstva spolku, vypovídá to dost o jeho organizačních a řídících schopnostech.
Čím větší studentský spolek, tím větší je povětšinou konkurence. Osobní zkušenost z valných hromad velkých spolků nemám, takže mohu jen okomentovat ty menší, se kterými mám zkušenost. Největším problémem menších spolků je dodržení kvóra, tj. minimálního počtu nebo procenta členů spolku, kteří se musejí hlasování zúčastnit, aby bylo platné. Moje zkušenost je zatím taková, že pokud se předem oznámí přítomnost jídla a alkoholu, přijde deset lidí, pokud se předem neoznámí, přijdou čtyři lidé, a pokud se událost neoznámí na Facebooku, vždycky se najde někdo, kdo bude říkat: „Ale já myslel, že je to až za týden…“ Podle neověřených drbů prý Enterpreneurs Society slibovala na valné hromadě tři pizzy zdarma a přišlo více než sto lidí.
Kandidáti si obvykle připravují různé proslovy, ve kterých sdělují své záměry se studentskými spolky, nicméně ne všude je to nutné, obzvlášť u těch menších spolků, kde není konkurence a kde stejně není moc prostoru na to, aby člověk řekl něco poutavého a originálního. Ti, kteří jsou zvoleni předsedy a pokladníky, se na konci školního roku účastní školení, aby byli lépe připraveni na svoje nové role.
Jaké to je být členem představenstva vám povím až příští rok, každopádně bych určitě doporučila zvažovat kandidaturu každému, kdo má zájem se podílet na chodu svého spolku, byť jen malým dílem.